Přidat názor k článku Dvojnásobné štěstí

s tím děděním oblečení, upřímně, nouzí netrpíme, ale byla jsem fakt ráda, (když se mi po dvou a třičtvrtě letech po prvním synovi narodil druhý), že de facto nemusím nic kupovat...
Jedna věc je průběžně kupovat oblečení, podle toho jak dítě roste. Druhá věc je v podstatě najednou koupit postýlku, autosedačku, monitor dechu, dvakrát tolik lahviček, dudlíků, Sunarů....
O placení očkování (my jsme si ještě Hexavakcínu hradili sami) ani nemluvě.

Taky jsem se bála dvojčat, sice dispozice v rodině nemáme, nemusím ale být první, kdo tuhle novinku zavede, že...
Máme totiž starý prťavý výtah, do kterého se pořádně nevejdou ani 3 lidi, natož kočárek. Bydlíme v šestém patře a kočár musím dávat do sklepa. I tak to je makačka, nést mimčo, tašku s mimi věcmi, další s nákupem a na druhé ruce mít zavěšeného tříletého caparta.... a teď nám ten náš výtah mění, takže tohle všechno už 6. týden po schodech...
A jelikož to mnohdy absolvuji i několikrát denně... fakt si nedovedu představit, jak bych žila s dvojčaty. To bych asi bez doprovodu ven nikdy nevyšla...