Před 12ti a něco lety mi pan doktor u prvního UTZ povídá: " a maminko přála byste si holčičku nebo chlapečka?".... já jako natěšená dvacetiletá holka mu říkám, že je mi to jedno a on na to "a co kdyby to bylo oboje?".... trvalo mi několik okamžiků než jsem pochopila jak obrovskou novinu mi tímto sděluje.... pak jsem šla a s obrovským úsměvem na tváří koupila dvě krásné růžovoučké kombinézky... a pak se mi na den svatého Valentýna narodili dva chlapci
Dvojčátka jsou dvojnásobná radost, dvojnásobné štěstí, dvojnásobná láska, dvě pusinky na dobrou noc
Mým synům je už téměř dvanáct let a nikdy v životě bych neměnila. Pořád si myslím, že je mám za odměnu. Sice to stojí o nějaké ty korunky víc, než když jsou dvě děcka po sobě, ale za tu neskutečnou radost to opravdu stojí. Mezi nimi není obyčejná sourozenecká láska, mezi nimi je něco mnohem víc. Vždycky budou mít ve svém životě o důležitého člověka navíc.
Upřímně říkám, že přemýšlím o dalším děcku.... a vůbec bych se nezlobila, kdyby pan doktor tu krásnou větu zopakoval....