Přidat názor k článku Jak jsem (ne)dala lekci svému muži

Nečekané návštěvy zbožňuju. Zejména, když je to větší rodina a "za hodinu se stavíme u vás na oběd" nebo "za 20 minut jsme u vás, neměli jsme oběd, dali bychom si třeba pizzu" . Manžel se nemohl rozhodnout, zda pro ni běžet ci neběžet, tak jsem mu řekla, jak chce, ale že jedou okolo a můžou se tam stavit sami. Nerozhodl se, byla neděla odpoledne, 15 hodin. To u nás už po obědě, navíc nevařím, v pondělí mají všichni oběd jinde, zbytky nebyly. Měli jsme jen kafe a slaný tyčinky a oříšky. Tak dostali to. Dala jsem všechno, co jsem zrovna doma měla. No a světe div se, seděli hodinu jako na trní, hladoví, dali si kafe, a po hodině odešli na jídlo do místní pizzerie. Velice účinné. Když se někdo neohlásí, nemůže očekávat servis. Když se ohlásí, má ho. A dělám mezi tím co největší rozdíl. Nějak těch neohlášených návštěv ubylo.
Když jdu neohlášeně nebo málo dopředu se zeptám, zda se mohu stavit, nečekám ani uklizeno, ani uvařeno, ani že mi předloží nějaké jídlo. Předpokládám, že doma asi budou mít čaj nebo kafe. Ostatní mít už nemusí.
Jinak já mám teda ve zvyku na návštěvu něco vzít, takže třeba oplatky nebo tak donesu já, čímž je vytrhnu z případného "problému", že by mi neměli co dát.
Ale protože já jsem si těch neohlášených návštěv užila, nebo takové telefonáty z cesty "za hodinu jsem u vás" od člověka, který vyjel před 4 hodinami, tak už na to kašlu. A když by se stalo, bez problému je vyhodím s tím že "nemám na vás čas, sorry". "Hmm, s vámi nikdo nepočítal, právě jsem na odchodu" atp. Nejsem povinna sedět doma a čekat, až někdo přijde. Pokud budeš pořád uhýbat, lidi si zvyknou, že k Tobě můžou chodit kdykoli, je to v poho a ještě dostanou najíst. Tak když pak mají hlad, jdou k Tobě. Jaký si to uděláš, takový to bude.
Samozřejmě něco jinýho by bylo, kdyby mi někdo volal, že projížděl naším městem, ujel mu spoj a do rána nic rozumnýho nejede, jestli by třeba mohl přespat - tak to potom první poslední. Ale takový člověk by stejně dopředu zavolal.
Je to stejně zvláštní, že moji příbuzní se všichni ptají, zda by mohli přijet, zda se nám to hodí, někteří i zda to manželovi nebude třeba vadit, moji kamarádi se všichni dost dopředu domluví a ještě se ptají, co mají dovézt/donést, zatímco manželovi příbuzní se u nich doma "přece nemuseli hlásit" - ale u nás doma není u nich doma a já nejsu důchodkyně, který se doma pohybuje 25 lidí, takže jestli se ještě 1-2 objeví je jedno. Nicméně od té doby, co jsem se naučila odmítat samozvané a hlavně se nestresovat tím, co jako s neohlášenou návštěvou, která se nehodí, tak je to v klidu. Taky jedna taková přišla skoro v 22 hodin večer, tak jsem se s ní pozdravila, omluvila se, že mám práci, pak že jdu spát. Já se neptala ani na ten čaj. Manžel to dovolil, dobře, ale tak ať se teda stará. Já měla - opravdu - jiný program.