Přidat názor k článku Jak jsem (ne)dala lekci svému muži

Obvyká strategie: víš že už jsem to jednou pokazil/to mi nejde/zkusil jsem to, a víš jak to dopadlo, ABY TO NEMUSELI DĚLAT. Já mám z domu odpovědi na věty "Ale to já neumím" "TAK SE TO NAUČÍŠ", na to, e něco dělal, nedopadlo, atp., tak že je na čase, aby dokázal udělat i toto tak, aby to dopadlo atp. Výsledkem je, že manžela mohu nechat dělat cokoli, mohu ho v případě potřeby požádat o cokoli, umí si nastavit žehličku - napařovací a pozná, zda je prádlo bavlněné nebo umělé a pozná, když se připaluje, nebo to naopak dost nežehlí. Taky zapral růžovobílý froté ručníky do modrého přelivu, nevím, jak to dokázal, takže jsme si to nějak vysvětlili tak, aby v případě nouze zvládl vyprat, což v případě nouze zvládne. Prádlo pověsí, já když chci pomoct s věšením, tak nekomentuju, nekontroluju, nedívám se moc, ale on zase respektuje základní pravidla a principy. Vycházím z toho, že když nemůžu, jsem ráda, že to někdo pověsí, a zas tak moc nezáleží na tom jak, u většiny věcí.
Každej by měl být samostatnej, schopen se sám o sebe a o vše postarat.
On mi zase jeden rok hodil na Štedrý den ráno na zem 40 litrů různých barev se slovy "Na, a maluj!" A tak bylo vymalováno. Jestli by mě ale pak napadlo něco umývat? Ne. Umýval on, když já malovala.
A bylo to lepší, protože pak jsem to všude mohla vykládat, jak já jsem u nás všechno malovala. A když se pak zas při nějakých předělávkách řemeslníci ptali: a budete chtít od nás také vymalovat?
Tak je manžel odbyl se slovy: Ne. U nás to dělá manželka. (Intonací, že za to přece nebude platit, že tuto podřadnou práci u nás vykonává jeho personální poskok :))
Chlapi čuměli, spadla jim brada.
Já se královsky bavila a manža taky.

V podstatě, milá zemanko, jediné omezení je, že žena na některé věci nemá hrubou fyzickou sílu.