Přidat názor k článku Bonding není bondage

Val, tohle jsi vyjádřila hodně podobně, jak bych já sama chtěla, tak dík, žes mi ušetřila trápení nad formulacemi.

Můj předčasný porod skončil císařem, dcerku odnesli na JIP do inkubátoru a mě odvezli na gynekologii na pooperační. Kromě tří vteřin na sále jsem ji poprvé viděla až následující den. Osobně ten zážitek nemůžu emocionálně doporučit, mnohem radši bych strávila tu (pro normální porod slíbenou) dvouhodinovku s dítětem a manželem a v relativním soukromí, ale po osmi měsících je mi jasné, že bych si navždy vyčítala, kdyby se mé dceři po porodu něco stalo jen proto, že jsem trvala na tom, že ji budu mít v náručí. Samozřejmě souhlasím, že pokud není reálná obava ze zdravotních komplikací u matky či dítěte, není důvod dítě někam odnášet. Je opravdu možné, že právě tyhle první hodiny opravdu spouštějí tu "lásku na první dotek" k novorozenému miminku. Osobně to nejsem schopna posoudit, protože jsem tu situaci prostě nezažila. Lásku k dceři jsem si vybudovala na základě společných zážitků, těžkého nevyspání a věčného utěšování hlasitého pláče. Sama si nakonec méněcenná nepřipadám, a pokud zastánkyně "bondingu" nebudou sborově prohlašovat, že přesto méněcenná jsem (což Bell tedy rozhodně neřekla), nemám důvod jejich tvrzení zpochybňovat. Třeba se mi příště podaří i ověřit si to v praxi.