Přidat názor k článku Bonding není bondage

Napsala jsi to moc hezky, celý článek (Bellano ty nemůžeš zklamat) díky !

Moje zkušenost je taková, že jsem ohromný nával mateřské lásky zažila, hned, úžasně, svým způsobem nesdělitelně, ale maminky, které také zažily rozumí... a zažila jsem jí, když jsem uslyšela poprvé svá miminka zabrečet (měla jsem SC s lokální anestezií) a pak hlavně, když mi je poprvé (druhý den po porodu) přinesli na JIP a podali prvně do náruče... byla to úžasná chvíle a byla to bohužel jen chvíle, ležela jsem na JIP, miminka jinde a nosili mi je na pokusy o kojení (vyšlo celkem dobře)... a rozumím strašně moc tomu, že čtení o bondingu jak píše Bellana může i bolet, byť jsem jeho jednodušše řečeno fanda. A to mé rozhodnutí vzdát se porodu doma (s dvojčaty a jako prvorodička jsem o něm ale ani neuvažovala), rodit SC a tudíž se dostat na JIP bylo zcela racionální, vědomé rozhodnutí vedené tím, že je to pro děti to nejlepší (jsem prvorodička a měla jsem dvojčátka) a tudít si v tomhle ohledu opravdu nic nevyčítám. Jak se říká, rozhodla bych se stejně. Ale stejně mě moc mrzí, že byli jinde než u mne, plakali a já je nemohla pochovat, netiskla jsem je do náruče atd. atd. Manžel je nafilmoval, když já byla na JIP a upřímně, je to od té doby rok a já se na to nemůžu dívat. Na dětskou pusinku, která hledá prso a naprázdno, pláče... teď mám slzy v očích. Neměla jsem komplikovaný SC, děti by mohli být více se mnou, ale v mé situaci je to asi opravdu hudba velké budoucnosti, aby to jednou bylo v anašich porodnicích jinak... miminko u sebe neměla ani maminka, která už ho měla mít, byla OK, ale stále na JIP, protože nebylo lůžko jinde pro ni a miminko :-(
Ale moc doufám, že se toto bude postupně v našem porodnictví měnit a fanda bondingu jsem.
Trochu i chápu, že maminky, které se na rozdíl ode mne nezvdali možnosti být více se svým miminkem takovým racionálním rozhodnutím jako já, že to musí mít ještě mnohem těžší. No prostě a dobře není to lehké.

Kdybych měla třetí miminko, tak asi na porod doma neseberu odvahu. Osobně si myslím, že může nastat kritická situace (např. špatné oddělení dělohy a vykrvácení dříve než mě někam převezou, byť bych doma rodila 10 min od pražské "lepší" porodnice-kamarádce se to stalo a měli co dělat i na porodním sále... nevěděli co a jak se stalo, ale něco s dělohou zřejmě... bylo to v cizině, kde nemají tolik ultrazvuků, ale přesto, není záruka, že v ČR by nějaké riziko dříve identifikovali, myslím si, stát se to může i měm vyloučit to nelze...) a představa, že tři děti jsou kvůi tomu bez maminky... tak tohle riziko je pro mne velké... ale moc bych si přála porodnici, kde budou k bondingu přátelští. To co zažila Bellana při prvním porodu, toje to, co bych si moc a moc přála. A do toho bych šla, byť bych měla rodit na druhém konci republiky

Tak bondingu zdar a také takovým článkům, vyváženým, sdělným, neagresivním, popisujících vlastní zkušenosti, ale nedělající z ní pravidlo... Bellano díky ještě jednou, moc takového čtení tu něky nebývá.