Milá Terezie, mám radost pokaždé, když narazím na podobný článek, jaký jsi napsala. Na článek o tom, že je nutné dobíjet baterky bez dětí a bez manžela, aby člověk získal energii na to, aby se dětem a manželovi mohl věnovat s větším nadšením.
Když bylo mému mladšímu synovi 6 měsíců, začala jsem chodit dvakrát týdně do jazykovky. Chodila jsem do ní až skoro do druhého porodu. V únoru začnu chodit zase a už se moc těším. Z jazykovky jsem se vracela skutečně nabitá a odpočatá - navzdory tomu, že jsem se tam instinktivně družila s dalšími maminkami na MD, takže jsem často probírala převážně děti, ale nevadilo mi to. Po těch cca 3 hodinách jsem se na synka moc těšila a on na mě také.
Momentálně dobíjím baterky procházkami (s kočárkem i bez kočárku), cvičením a četbou. (Poslední dobou se jedná hlavně o četbu stránky www.rodina.cz.) Až dětičky trochu povyrostou, vrátíme se s manželem k našemu společnému koníčku - divadlu. Než jsme měli děti, chodili jsme do divadla dvakrát za měsíc. Při dětech moje "divadelní potřeba" poklesla, sama jsem se divila, že mi divadlo skoro rok nechybělo, ale minimálně jednou měsíčně zase chodit začneme. A pak ještě samozřejmě občas zajdu s kamarádkami posedět do vinárny.
Předchozí