Jak si na mateřské dobít baterky

Miluji svého manžela, miluji naše dvě děti, miluji práci, které jsem se věnovala před tím, než jsem šla na mateřskou. Práci se občas věnuji i poslední čtyři roky, které jsem doma s dětmi. Můj současný život se tedy neodehrává ve vymezenemém prostoru byt – hřiště – obchod. Přes to všechno mám velké štěstí, že si mohu jednou týdně úplně vyčistit hlavu.

Když byly mé starší dceři necelé dva roky, uvědomila jsem si, že mne každodenní rutina začíná zmáhat. Jak z toho ven? Prchnout do lesů objímat stromy? Možná ano, ale bez dítěte a bez manžela. Vyhradit si jeden večer v týdnu jenom pro sebe! Věnovat se něčemu, co mne bude bavit, co mne bude rozvíjet … věnovat se něčemu, co jsem vlastně vždy chtěla zkusit a v běhu za kariérou jsem si nemohla dovolit ztrácet tím čas. Našla jsem si kurz a začala hodit na hodiny hry na djembe (kalichovitý buben pocházející ze Západní Afriky – z Mali) a basové bubny. To byl začátek mé další lásky, které jsem plná dodnes.

Trvalo mi skoro dva roky než jsem poprvé nechala večer naši prvorozenou jen s tátou a šla si zahrát. To jsem se ještě cítila provinile, že chci myslet jen na sebe. Vrátila jsem se domů nabitá tak ohromným množstvím energie, že jsem nemohla několik hodin usnout. Za několik týdnů jsem si koupila vlastní djembe. Hře na něj a na další basové bubny jsem úplně propadla. Kromě hudby, odreagování, inspirace a fyzické aktivity jsem na kurzu našla i skvělou partu lidí.

Po roce a půl jsem podruhé otěhotněla. Přestože jsem hrou na djembe ve volném čase žila, naše druhorozeně v břiše mne překvapilo tím, že jemu samotnému se bubnování (a s ním spojené vibrace) moc nelíbilo. Ono deset bubeníků v jedné místnosti umí vyprodukovat poměrně mnoho decibelů. Musela jsem tedy na několik měsíců s bubnováním přestat. Mezi spolububeníky jsem se vrátila necelé tři měsíce po porodu. Jednou týdně jsem byla večer hrát, manžel nakrmil mimino odstříkaným mlékem a obě dcery uložil. Vracela jsem se domů zase plná energie. Při hraní totiž není čas myslet na přebalování, vaření a nakupování. Při bubnování myslím jen na rytmus, na melodii, na variace … prostě na bubnování.

Dnes je naší druhorozené dceři 16 měsíců. Jednou týdně chodím hrát, potom s bubnovací partičkou posedět, sem tam se zúčastním bubenického workshopu. Myslím si, že v kufříku se vzorky krémů na opruzeniny a poukazy na slevu na předplatné časopisu pro rodiče, který jsem dostala v porodnici, chyběl jeden zásadní poukaz. Poukaz alespoň na jeden volný večer v týdnu, kdy se mohu věnovat jen sobě a nemám se za to cítit provinile.

A jak se dobíjíte vy?