šachy

Dobíjet se je potřeba. Já jsem v necelých třiceti letech takhle objevila šachy. Vždycky jsem se je chtěla naučit hrát, ale nikdo v okolí to neuměl. Až po svatbě mě první tahy naučil tchán a dal mi k narozeninám šachovou soupravu. Nikdy jsem nechodila hrát šachy do klubu, ale naučila jsem se využívat online šachy na serveru Hogan.cz. Ženských je tam pramálo, většinou samí chlapi, a to mi vyhovuje. Je tam možnost chatovat, ale většinou se prostě hraje a nekecá. Žádné hovory o plínkách a šišlání na soupeřovy figurky. To je můj psychický relax na večer, když jdou holky spát a já mám doma hotovo. Fyzický relax jsem objevila loni. Pronajali jsme zahradu. K panelákovému bytu jsem vždycky chtěla něco takového, mít kam vypadnout, kde by se děti mohly prolítat, pohoupat, pohrát na písku a nemusely se bát šlápnout na trávu, aby hned nevyšláply něco odporně páchnoucího. Zahrada mě naprosto pohltila. Nejsem žádný Mičurin, ale dobíjí mě i jen koukat na rozkvetlé šeříky a hrabat listí, udělat večer táborák a být na vzduchu i s dětma. Čím víc dětí, tím líp. Pohrajou si spolu a všichni jsme spokojení.Za tu zahradu jsem naprosto vděčná. Nikdy jsem nechápala rodiče, když se rýpali doma na zahradě. Dneska jim rozumím.