Nijak

Já se nijak nedobíjím. Synovi je dvacet měsíců a od porodu jsem se od něj nehnula. S manželem jsme nebyli v kině, s přáteli, na večeři v restauraci. Zatím němám potřebu někam vypadnout a dobít baterky. Energií mě totiž nabíjí můj syn. Jasně, jsou dny, kdy mě utahá a nebo zlobí,ale představa, že od něj odejdu třeba na několik hodina dám ho na hlídání, je pro mě nepředstavitelná. On na mě ale fixovaný není, jak by hned mohl někdo napsat. Musela jsem v létě strávit v nemocnici jeden den a syn byl naprosto v pohodě s babičkou. A bylo to neplánovaný,o to víc mě překvapilo, jak vše zvládl. Já už hůř, bylo mi hodně smutno. Děsím se okamžiku, kdy budu muset za necelý rok a půl nastoupit do práce.....