Asi ještě rok po porodu mi vše vyhovovalo, ale pak to začalo - únava, nechuť cokoli dělat. Do úklidu, hraní si s dcerou i milování s manželem jsem se najednou musela nutit
. Našla jsem si brigádu na pátek a sobotu (vždy jednou za čtrnáct dní), jako servírka, chodila jsem až od 4 odpoledne a končila kolem půlnoci. Bylo to fajn, výčitky jsem měla jen ze začátku, ale pak jsem se uchlácholila tím, že jsem se do teď od dcery nehla na krok a ona jde vlastně stejně už za 3 hoďky spát
. Jenže manžel chtěl pařit KAŽDÝ víkend, tak jsem musela skončit
. Brzo jsem se zase dostala na stejný "bod mrazu". Vzala jsem tedy úklid té samé hospody. Teď každé ráno vyběhnu na hoďku nebo dvě do práce - trochu si přivydělám, nemusím na nic myslet, dělám něco pro své tělo (vážně se u toho pěkně zapotím) a když dorazí servírka tak si dáme kafčo, pokecáme a já můžu "odreagovaná" pokračovat doma.