Arónie, rozumím Ti, za takovýchto okolností by se mi také večer nikam moc nechtělo. Jak jsem už nedávno psala v diskusi s Tebou, dokážu odpočívat jen tehdy, když vím, že moje děti jsou někde, kde jsou šťastné. A asi až přehnaně se snažím si dát záležet, aby neměly pocit, že jich mám třeba dost a chci být chvilku sama. Dávám si záležet, aby si starší syn po narození toho mladšího nepřipadal odstrčený. Syn má ale teď období, kdy chce pořád jezdit k babičkám (hlavně k mojí mamince) a spát tam.
Jenom mám kolem sebe pár "trpitelsky" založených matek, kteří si zakládají na tom, jak "jejich děti nikdy nikdo nehlídal" a "tolik let nikde nebyly" a přitom vím, že to není pravda, že určité možnosti mají, ale nechtějí je využít jen proto, aby ukázaly, jak jsou úžasné a lepší než ty "nezodpovědné" matky, které klidně "rozdají děti babičkám" a jejich děti by k babičkám nebo ke známým šly s radostí, jen aby si také trochu odpočinuly. A nebo to dělají, ale neřeknou to.
A pokud jde o ten čas trávený jen s partnerem, tak ono kolikrát stačí i jen to, když si partneři sednou a popovídají, když děti usnou.
Jinak chápu, že můj dotaz ohledně hlídání může někoho iritovat, a tak se ho snažím pokládat co nejtaktněji, ale stejně to vždycky nepomůže.