U nás se vždy výměny mých mobilů s nesmírným nadšením chopí můj technicky laděný bratr. Když jsem měla delší dobu první mobil (velmi zastaralý, ale stačil mi a měla jsem ho ráda) a blížil se konec mého studia, tak bratr několik dnů chodil po bytě s velmi smutným výrazem ve tváři. Když se ho maminka zeptala, co ho trápí, tak jí odpověděl, že je společensky neúnosné, aby si vysokoškolsky vzdělaná osoba vystačila s tak příšerným šmejdem. Podotýkám, že můj bratr rozhodně není žádný snob a v některých ohledech je velmi alternativní.
Jenom hrozně rád kupuje mobily - pro sebe i pro jiné lidi.