Přidat názor k článku Nepodceňujme dětské kreslení

Milá čtenářko,
děkuji za dotaz. V pžedchozí reakci na dotaz Xantipy jsem uvedl, že mnohdy dítě začne kreslit až později. K Vašmu dotazi dodávám, že někdy zane kreslit až znepokojivě pozdě, ovšem to vůbec nic nemusí zńamenat, zejména pokud se v ostatních činnostech jeví jako dítě zdravé a spokojené. Může se jednat o výrazného haptika (hmatový typ) který bude raději plácat z modelíny... (vic moje reakce na dotaz Aleny)

Poradím Vám techiku, kterou byste jej mohla nejvhodněji motivovat k tomu aby "začal". Zkuste Vašemu chlapečkovi vyprávět příběh pohádkového typu:

"...byla jedna holčička a ta neměla domeček, tak jako my. Byla moc smutná a přdstavovala si, jaké by to bylo, kdyby měla svůj domeček, kde by mohla společně se svou mminkou, tatínkem.... bydlet. Zavřela oči a viděla ho. Vidíš ho taky? Nakreslil bys takový domeček?.... "

Dítě Vás bude zřejmě přerušovat a ptát se, to ůbec nevadí, naopak, imaginuje, vytváří si představy a nejdůležitější jd závěr? " Vidíš ho taky? ... nakresli jej..."

Zásadní rada na závěr, nenuťte ho! Učitelky v MŠ někdy děti doslova otráví právě onou organizovaností. Když se dítěte mladšího školního věku zeptáte kdy je baví "výtvarka" řekne Vám, "... když můžu kreslit co chci". To samozřejmě nelze a ani to není ve všech případech nutné, ale ukazuje to na podstatu činnosti samé, na co nejsvobodnější vyjádření.

Jiří Závora