Přemýšlím, jestli hraje roli, že já jako dítě jsem Ježíškovi nikdY nepsala, a že na zvoneček se u nás nezvonilo.Dárky sice nosil ježíšek, ale byly tam prostě po večeři.
Asi mě duchovní rozměr vánoc nějak minul. Mám vánoce fakt moc ráda, jako možnost užít si cukroví, které peču jednou do roka, volno v práci, radost z dárků darovaných i obdržených, možnost užít si zimu,..... a tak. Nic víc v tom asi nehledám, mám prostě ráda oslavy.
Jinak nevím. Když byly dceři dva roky a řekla jsem jí, že nám Ježíšek přinese dárky, tak to prostě byla hezká hra. Jenže teď je jí šest a tváří v tvář jejím otázkám, se to začíná čím dál víc podobat, aspoň za mě, hlavně té lži. Asi Ježíška pošlu za mluvícími růžovými poníky, na které se dcera ptala před časem, jestli fakt existují. :-(