Babičky kontra Mikuláš

Každý rok naše děti přijde navštívit Mikuláš. Je vysoký, aby prošel dveřmi, musí se ohnout. Má překrásné oblečení vyšívané zlatem. Obrovskou knihu hříchů, nůši plnou balíčků pro děti. Přichází vždy s Andělem a Čerty. Společně dětem zpívají , Čerti chtějí za trest odnést děti do pekla, Anděl se za ně přimlouvá a Mikuláš přimhuřuje oko. A to vše ve verších.

Přesto každý rok trnu, zda si děti nezačnou myslet, že Mikuláš je "senilní dědula trpící Alzheimerovou chorobou", kdyby teda věděly, co to je. Ptáte se proč? Tak letos to bylo takhle (ne že by to jiné roky bylo jinak, ale den v týdnu je prostě jiný).

Je pátek. Děti odcházejí do školy a školky. Moc se těší, protože je dneska čeká Mikuláš. Ale vědí, že to není ten pravý. Že jim dělají program starší spolužáci nebo kamarádi. Poznají to, protože čerti mají paruku, Mikuláš tenisky a kdo ví, co ještě, co ho usvědčí z nepravosti. Ale pozor! Odpoledne přichází jedna babička. Předává dětem dárek se slovy: "Dneska už u nás byl Mikuláš a ptal se po vás. Nechal vám u nás balíček." Děti jsou nadšené. Kdo by nebyl nadšený z balíčku plného sladkostí. V sobotu přijde ten "pravý" Mikuláš, zazpívá, pokárá, nadělí a odchází. Opět velké nadšení z balíčku sladkostí. A je tu neděle. Přichází druhá babička, opět předává dětem balíček se slovy: "Včera u nás byl Mikuláš, ptal se po vás a nechal u nás pro vás tohle." Další vlna nadšení a další šustění obalů od sladkostí.

Copak vás by nenapadaly otázky typu – Proč chodí Mikuláš už den předem? Jak to, že si nepamatuje, že už nám dal balíček? A proč nám dal už třetí? Jak je možné, že za ty roky si nepamatuje, kde bydlíme? Korunu všemu nasadí jedna z babiček, když se zeptá: "A co vám Mikuláš nechal u druhé babičky?"

Co dodat? Nic. Doufat, že jsou dobře vychované a až příště přijde Mikuláš, budou se chovat slušně a nedají najevo, co si o Mikulášovi doopravdy myslí.