Nevim...

Nějak mi nepřipadá takový přístup nejlepší. Zdá se mi, jako byste dětem zkrátily to opravdové dětství, kdy věří na pohádky a kouzla. Ale je to vaše věc.

Myslím, že se děti nemusí bát čertů, ani když věří, že jsou opravdoví. Pokud se bojí, je to především vina někoho z okolí (u nás to nejspíš bude babička, straší děti podobnými nesmysly). Já jsem dceři, dokud ještě věřila, řekla, že ji mám ráda a žádnýmu čertovi ji nedám, držela ji v náručí, sama jsem podala čertovi ruku, ona pak taky a problém neměla. Dvouletý prcek to samý, klidně si se svato-pekelnou návštěvou zahrál kolo-kolo-mlýnský.

A Ježíšek: Jako malá jsem náhodou zahlédla u našich ve skříni hračku, která se pak objevila pod stromečkem. Máma mi potom vysvětlila, že lidé Ježíškovi trošku s dárky pomáhají a připraví je. Pak je dají za okno Ježíšek si je v noci odnese a sám si rozhodne kdo si jaký dárek zaslouží. Takže jsem už jako malá pomáhala Ježíškovi s přípravou dárků pro rodiče a skutečně balíčky přes noc z okna "záhadně" zmizely a objevily se až na štědrý večer pod stromečkem.