S úsměvem jde všechno líp

Šedivé a promáčené pondělí se vzpomínkou na víkend je jak začátek vyjmenovaných slov po „S“. Sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychati.

Sytý naštěstí jsem. Zůstaly pro mě k obědu od včerejška ještě zbytky grilované klobásky s cibulí, co děti už nemohly vecpat do bříška. Dlouho jsem je nedělal, ale když jsem u řezníka uviděl valašské klobásy v akci, bylo to jasné. Když jich vezmu kilo, děti si smlsnou. Když kilo a půl, praskly by, kdyby to chtěly sníst všechno. Tím pádem mám jistotu, že určitě bude na dně brutvanu i nějaký ten zbytek pro mě. Počítal jsem správně.

Syn jeden i druhý se ráno projevili jako milovníci čistoty. Nejprve pročistil peněženku Vítek s poznámkou, že je to hrůza, ale že si už zase musí koupit novou učebnici do angličtiny. Zbytek doluxoval Vojtík na kredit do mobilu. Tuším, že za tím nebudou spolužáci a rozhovory o škole a učivu, ale spíš slečny. Přijdou docela draho takové obratné jazýčky.

Sýr jsem včera koupil uzený, protože cihlička očouzeného kozího tvarohu lákavě voněla na pultu v obchodě. Bohužel nejenom mě. A protože jsem si v koupelně škrábal ráno poctivě strniště na pondělní poradu, děti zatím snídaly a dělaly si bohatě nadívané svačinky. Na můj dotaz, co zbylo na mě, odpověděly, že ještě víc jak půl skleničky marmelády.

Syrové a sychravé je dnešní počasí. I díky němu neusychá slza v oku, co se tam usadila po páteční zprávě v novinách, že vláda si bude muset půjčit na dluh bilion korun a já mám být věřitelem. Navíc se v sobotu definitivně rozhodlo, že salát do mísy budou letos dělat Španělé. Další slza. A jako hřebíček do rakve jsme včera s Vítkem prohráli Aktivity proti zbytku světa a naší rodiny, protože jsme pantomimou nebyli schopni přesvědčivě předvést „Procentní bod“ tak, aby to ten druhý uhodl.

K tomu ke všemu mám doma ještě mlčící ženu. Tichá domácnost. Každý si to někdy v životě zažil. Jenže pro mě to byl v první chvíli horror. Žena vešla do světnice, usmála se a začala mluvit. Otvírala ústa, artikulovala obvyklé množství vstupních informací, ale já slyšel jen hrobové ticho. V tom okamžiku se o mě pokusily mrákoty. Je to jasné. Ohluchl jsem jak Smetana nebo Edison. Už nikdy neuslyším Hendrixe a oblíbené Hey Joe. Nebo Škoda lásky. Ale možná spím a jen se mi to zdá. Štípnul jsem se a vyjekl. Nezdá se mi to. A navíc slyším. Chyba tedy není na mém přijímači, ale musí být někde na vysílači.

Při bližším zkoumání se to potvrdilo. Manželka chytila ve škole nějaký bacil a ztratila hlas. Komunikace, která nebyla vždycky jen bezproblémová, dostala nyní podobu krizové komunikace raketoplánu, který ztratil spojení s řídicím střediskem. Jediná možnost předávání informací je posunková řeč. Být hluchoněmí, dorozumíme se lehce. Takhle ovšem žena divoce gestikuluje a ukazuje různým směrem k dětem nebo věcem v domácnosti, abych k nim zaujal patřičný postoj. A já se snažím uhodnout. S větším nebo menším úspěchem.

Je to ovšem místy i nebezpečné. Například když přísně ukázala na nůž, děti a ledničku, vstaly mi vlasy hrůzou a zavrtěl jsem kategoricky hlavou. Ne!! Nezabiju je a nenaporcuju do ledničky jenom proto, že zvrzaly diktát, nevysály předsíň a nenakrmily kočky. Mám je přesto rád. Po chvíli jsem samozřejmě správně pochopil, že manželka chce něco úplně jiného. Abych dětem k večeři nakrájel okurku, rajčata a papriky, aby měly dost vitamínů a nedopadly jako jejich matka.

Nakonec se mi podařilo manželku přesvědčit, že takovým vysilováním jen zhoršuje svůj zdravotní stav. Že bude lépe, když zůstane v posteli. Já jí budu vařit čaj a koprovou omáčku a o děti se snad těch pár dnů taky dokážu postarat. Každopádně můžu čas od času silným hlasem vznést od televize dotaz, co právě dělají. A případně zakročit. A když se mi neozvou, mám přece ještě mobil. To by bylo, abych si neporadil. Jsem už zkušený otec.

Čaj vařím ženě lipový s citronem a medem. Zdravotní. A s kapkou rumu. Protože Nohavica zpívá, že „“... rum neškodi, když pije se s rozumem“. A je to pravda. Ženě je líp. Sice pořád ještě nemluví, zato se už ale skoro pořád usmívá. A to je dobré znamení. Tak snad ještě jeden čaj s rozumem. S úsměvem jde všechno líp.