Přidat názor k článku Nepodceňujme dětské kreslení

Ahoj Jano!
Problém je, že Jiříka malování opravdu nebaví. Já jsem kreslila vždycky ráda, takže jsem se snažila ho k tomu vést od malinka. Jak už jsem psala, tak kolem roku a půl ho různé čmáranice bavily, po druhém roce už vůbec nechtěl vzít pastelku do ruky, maximálně vodovkama vybarvit předkreslený obrázek. Když jsem si já šla kreslit, tak si mě ani nevšiml, nebo přišel, zeptal se, co kreslím a jestli bych nenakreslila třeba nákladní auto. Sám to zkoušet nechce. Mám pocit, že není spokojený s tím, co nakreslí, že to nevypadá tak, jak by chtěl, a tak to radši nedělá vůbec. To moje kreslení ho spíš odrazuje, protože ty jeho výtvory vypadají (podle něj) ošklivě. Snažím se ho chválit, ale ani to nepomáhá. Když se třeba náhodou dostaneme k tomu, že nakreslíme auto a on se toho chopí, dopadne to tak, že nakreslí jedno kolo (s tím je celkem spokojený), druhé - a to už vidí, že je šišaté a větší než to první, prohlásí, že se mu to nepovedlo a jde od toho.
Mám pocit, že s tímhle jeho přístupem, když nebude "trénovat", se to bude jen zhoršovat, protože až začne porovnávat kresby ostatních dětí, nebude se mu do toho chtít vůbec.