Přidat názor k článku Mikuláš

Všichni nevíme, bohužel, bylo by to moc hezké, kdyby bylo vzájemné očekávání maminky a miminka naplněno, ale zdravotníci to prostě nechápou. Dodnes si pamatuji, jak primářka oddělení intermediární péče, kde ležel po narození můj syn, si tak neadresně povídala, že ti rodiče můžou být vůbec rádi, že je k těm dětem pustíme, že jim tam akorát nosíme bacily. Děti zde byly sice lehce nedonošené, ale většinou stabilizované v inkubátorech a na postýlkách už většinou alespoň částečně kojené. Návštěvní hodiny pevně dané, kojení po třech hodinách, přes to nejel vlak. Vzít dítě do náruče, pokud ho ještě nekojíte a pochovat? Neexistovalo. Miminka nás maminky bohužel potřebovala i jinak, na synův výraz, když si mě poprvé poznal a pochopil, že jsem konečně u něj do smrti nezapomenu. Na jeho nadšení, když jsme si ho konečně přivezli domů také ne. Ale tyto věci vidí jen maminka a okolí to buď akceptuje a nebo ne.
Anuš, moc hezky napsané, tvoje kamarádka se má, že má tak prima kamarádku, tak hodně štěstí jí i malému Mikulášovi.