Mikuláš

Má velmi dobrá kamarádka měla naplánovaný porod císařským řezem. Nechce se mi popisovat to veliké úsilí, které jsem vynaložila, aby byl dodržen porodní plán sepsaný po emailové i ústní dohodě s lékaři. Nechce se mi psát o tom, jak i přes velmi důrazné žádosti o šetrné zacházení s rodičkou (mou kamarádkou, která utrpěla při předchozím porodu hluboké životní trauma), jsem se stejně jen těžko dožadovala plnění jejích slibů.

Ráda bych se s vámi podělila o něco úplně jiného. I přes všechny organizační komplikace jsem si nemohla nevšimnout, jak veliké je očekávání novorozence. Jak touží po přitulení, matce a těsné náruči.

Jako doprovod jsem si mohla všímat toho, co jsem sice u svých porodů tušila, zažila, ale stále to bylo mé subjektivní vnímání a mé hormony, které mi mohly rozostřit vnímání. Vždy jsem věřila, že dítě po narození potřebuje své rodiče. Teď jsem ale toho byla svědkem na vlastní nezaujaté oči. Zachytil to fotoaparát i kamera.

Překopíruji vám příspěvek, který jsem ještě týž den vkládala na mou spřátelenou diskuzi. Nechci na něm nic měnit, abych zachovala autentičnost. Ráda bych dodala odvahu všem maminkám, aby se nebály v porodnici pečovat hned od narození o své děti. Jde to, i když porod neprobíhá podle představ a dokonce i v případě, kdy matka rodí císařským řezem. Na tu krátkou dobu, kdy se maminka nemůže o dítě dostatečně postarat, může (a stejně dobře) zaujmout roli opatrovatele i jeho otec nebo dobrá kamarádka.

23. 11. 2009 22:25
Omlouvám se, že vám sem furt něco „bliju“, jsem toho plná.
Byla jsem unešená, jak moc dítě stojí o náruč a o kontakt. Jako třetí osoba jsem to mohla nádherně pozorovat. Mikuláš, když byl vyloven, byl naštvaný. Opravdu se mu tu nelíbilo, byl vystrašený, překvapený a zmatený. Když ho na sále zabalili, vzal si ho do náruče otec a Mikuláš v tu chvíli, téměř ihned, se uklidnil, jeho rysy se uvolnily, usnul. A pak, když jsem ho přikládala (a hned, jak přišla jeho tvář do styku s matčinou kůží), se ihned vzbudil, začal být aktivní, hledal a sál. A zase bylo vidět, jak se uvolnil, jak si to užívá, jak získal to, co potřeboval. Pak usnul, u mámy, a konečně otevřel dlaně.