Bála jsem se o miminko

Protože se snažím podruhé otěhotnět, jsem velice častým návštěvníkem těchto stránek. Přečetla jsem snad všechny příspěvky v kategorii Bříška. Překvapilo mě, jaké jsou vůbec možné porody a jejich příběhy, co vše maminky zažijí a prožijí okolo miminek. Mě velice oslovil článek s názvem Porod – má noční můra. Konkrétně situace maminky při odvozu jejího miminka. Sama jsem měla podobnou zkušenost.

Těhotenství probíhalo opravdu klidně a spokojeně krom nabraných 30 kil – z toho miminko mělo pouhých 3,75 kg a 51 cm. Po porodu v Neratovické porodnici jsem se cítila absolutně šťastná a nemohla uvěřit, že ten uzlíček co leží vedle v té malinké růžové postýlce je moje dcera - že jsem to dokázala a stala se maminkou. Bohužel moje nadšení se druhý den změnilo v ten nejhorší den. Na ranní prohlídce miminek paní doktorka malou poslouchala z jedné strany, z druhé… a pořád ji otáčela a poslouchala. Za mnou se tvořila fronta dalších čekajících maminek a já uvnitř cítila klíčící strach, že to není normální a hlavou mi bleskla myšlenka – ta něco našla, když tu paní doktorka sundala fonendoskop a sdělila mi: „Maminko já tam slyším vážný šelest. Vaši dceru si tady necháme a zavoláme pro sanitku a pošleme jí na kardiologii.“ V tu chvíli jsem nevěděla, co se se mnou děje, srdce tlouklo v krku a dělaly se mi mžitky před očima. Cítila jsem na sobě pohledy ostatních maminek. Malou umístili do inkubátoru jen v plence a mě poslali na pokoj. Odcházela jsem z vyšetřovny a koukala na tu prázdnou postýlku… slzy mi tekly a hlavou se honily ty nejhorší myšlenky. Odstavila jsem postýlku na chodbě a došla sama do pokoje. Nevěděla jsem, co mám dělat, seděla jsem na posteli a plakala. Ostatní maminky chovaly své drobečky a koukaly, co se stalo. Cítila jsem se strašně, sama a navíc jsem se začala obviňovat, že je to moje vina, že za to můžu já. Už jsem viděla, jak někde u postýlky naší novorozené dcerky čekáme na nové srdíčko a svou chudinku jsem skoro oplakávala. Asi po hodině přišla sestřička, že se mám jít s malou rozloučit. Stála jsem na chodbě před obrovským inkubátorem, přes monitory a hadičky jsem se snažila malou pohladit pohledem, nemohla jsem ani mluvit. Pan doktor, který se sanitkou přijel, mi sdělil, že se mám uklidnit – že si ji odvezou a zavolají co nejdříve. Když by to bylo vážné, tak bude v Motole, a když to bude něco menšího, tak bude v Podolí u něho na oddělení. Mezi tím jsem se nechala propustit a čekala na verdikt. Manžel za mnou nemohl přijet, tak jsem čekala s kamarádkou, která mi dodávala sílu a snažila se mě alespoň malinko povzbudit. Dvě hodiny mi přišly strašně dlouhé a nekonečné. Ale dočkala jsem se, sestřička mi díky bohu sdělila, že mám za miminkem jet do Podolí, že je u pana doktora na JIPu.

V Podolí ležela moje holčičky v plastovém boxu, připojená na spoustu hadiček a klidně spinkala. Mezi těmi nedonošenými klubíčky byla strašně veliká. Pan doktor přišel hned a jeho sdělení mi připadalo i v té chvíli jako balzám. Má spoustu otvůrků, kterými teče krev tak, jak nemá, ale o těch nepochyboval, že se uzavřou samy. Že to bývá u mnoha miminek. Bohužel jedna je moc velká, že tam si není uzavřením jistý, že počkáme, co na to krevní oběh a jak se bude okysličovat a pak se uvidí. Pokud by se to horšilo, tak by jí tu dírku museli „zalepit“. V nemocnici v Podolí jsme byly na pozorování 10 dní, malá dobře prospívala, pořád ji měřili a monitorovali, ale nemodrala, ani při pláči, a tak nás pustili domů. Do postýlky jsme museli umístit monitor dechu, ale nikdy nebyla situace, kdy by nás musel alarmovat. Dnes jsou malé tři roky a je úplně v pořádku. Hlídají nás na kardiologii, ale vše prý bude v pořádku a bude bez jakýchkoliv omezení.

Píši to jen proto, že jsem na vlastní kůži zkusila, jaké to je bát se o miminko, a nikomu bych to nepřála. Náš příběh měl nakonec dobrý konec. Sice jsem v porodnici myslela na to nejhorší, ale tak už to bývá. S odstupem času vidí člověk věci jinak. Všem maminkám bych chtěla popřát zdravá miminka a pokud se objeví mráčky, tak ať se brzy rozplynou tak, jako ty naše a ať všem svítí jen sluníčko…..

Krásné prázdniny maminky….