Já popíjela celý život,určitě už od svých 15ti let,pořád jsem tím proplouvala,občas okna,občas ostuda,ale nikdy tak strašná,aby mě to zastavilo
Teprve s blížící čtyřicítkou,to začalo houstnout,bývalo mi tak blbě,že jsem začínala s pitím i ráno,vzniklo spousta trapasů,které pochopí zas jen alkoholik,ačkoliv moje okolí ještě zas tak moc nevědělo.Bránila jsem se zuby nehty léčebně,sama sebe jsem utvrzovala že to zvládnu,zkoušela jsem nepít týden,měsíc,pít jen víno,jen večer...atd s nulovým výsledkem a dalšími recidivami. jednou jsem-v opojení-napsala na pražský AA klub,protože jsem se styděla jít na první setkání ve svém městě-kdo mě uvidí,koho tam potkám..
A ejhle,oni můj dopis poslali na naše Áčka a jeden jejich člen mě vyhledal. Od té doby se můj život totálně změnil,léčebnu jsem nepotřebovala a doufám že už nebudu.Už to bude 5 let co nepiju a zažívám okamžiky vrcholného štěstí.Samozřejmě,ty začátky nebyly růžové,člověk musí vše zvládat v tvrdé realitě,ale stálo to za to.Držím ti Lucyno palce i pěsti a kdybys potřebovala nějakou pomoc tak napiš.