Achje, já jsem kdysi pila hooooooooodně. Dělala jsem asi pět let po hospodách. Pila jsem, i když jsem měla volno. Byl to mazec, kocoviny, okna, opice, tancování, kocoviny, okna a tak pořád dokola. Zvracení na záchodech, když už tělo nepobralo to, co jsem chtěla do něj narvat. Taky jsem z alkoholické rodiny. Dneska piju jednu skleničku denně a někdy jí ani nedopiju. Někdy si jí ani nedám. Někdy si dám i druhou. A přesto se nepovažuji za alkoholičku, i když to bude spousta doktorů tvrdit. Určitě, kdyby o to šlo, tak bych nepila klidně rok-půl roku v pohodě. Mám ráda vyhecování k různým "držení bobříků". Já bych třeba nedokázala zatočit s jídlem. Jsem žrout a nemám to pod kontrolou. Ale alkohol už dost let ano a tvrdím, že někdo si může dát každé den panáka "na zažívání" a nebo večer skleničku a nemusí být alkoholik. Ale je fajn, když si autorka uvědomila svůj stav a hodlá s tím bojovat. Reagovala jsem i před rokem na článek, a cítím to úplně stejně i po roce.
Předchozí