Perničko, jsem ráda, že tenhle Tvůj příspěvek je už mnohem veselejší.
Chápu Tě, také se to tak u nás někdy sejde, že je toho víc (práce, zařizování, dospávání na střídačku), ale pak se to zas nějak usadí.
Pokud se nechceš s nikým vidět, tak se do ničeho nenuť, také se s kamarádkami setkáváme jen tehdy, když na to všichni máme náladu.
Pro zasmání: Dnes večer jsme se s dětmi vrátili od našich, chystali jsme se s manželem, že si otevřeme šampus (mám ho ráda, ale kojím, a tak si ho dávám jen jednou za uherský rok symbolicky
) a popovídáme si, ale pak vzal manžel staršího synka na návštěvu ke svým rodičům, že si ho tam chtějí nechat, ale pak volal, že tam přespí také, protože jeho rodiče nestíhají hlídat, a tak jsme tu s mladším synkem sami (celé odpoledne spal a teď je velmi čiperný
) a děláme si tu soukromou párty ve dvou. Je to s těmi malými dětmi pořád nějaká improvizace.