Christiano,
já jsem jenom čtenářka. Nikdy jsem článek na hlavní straně neměla, ale přesto si myslím, že můžu být kritická. Autorovi by teoreticky bylo možné napsat i osobně (pokud správně chápu, co naznačuješ), ale nezdá se mi to vhodné: tu kritiku nepíšu ani tak pro něj, spíš jsem chtěla vědět, jestli i ostatní čtenáři mají třeba podobné pocity. Jak vidno, tak ne
Asi je to dobře, já jsem moc velká šťoura a takoví nemůžou být všichni.
Před Vánoci se tu objevil velmi kýčovitě moralizující článek o tom, jak jsme zhýralí a máme se stydět, že bychom na volném místě u štědrovečerního stolu neradi viděli pobudu z ulice, který se chce ohřát a najíst. Na to byly reakce dost kritické, a na mě tento článek působí podobně. Sice tamta autorka nedělala jazykové chyby, ale stejně jako dnešní autor vystavěla článek téměř výlučně na různých (jazykových i sociálních) klišé, která měla v jejím případě vzít za srdce a přimět čtenáře k slze a sebezpytování.
Účel dnešního článku je jiný (asi pobavit a zřejmě vyvolat reakce typu poplácávání si na rameno - jak jsme my čtenáři moudří, že jsme taky na něco takového přišli), ale rozpaky to ve mně vyvolává stejné.