Přidat názor k článku Ten náš vztah pohádkový

Štěpánko, máš naprostou pravdu. Také bych mohla psát romány na téma "sourozenci se stejnou výchovou a odlišnými povahovými vlastnostmi", také mě moje vlastní děti vyléčily z řady předsevzetí, za kterými jsem si ještě donedávna stála.

Já jsem totiž ve svém bodu č.3 neuvedla jednu podstatnou okolnost - já jsem některé rodiny těch odborníků znala, a tak jsem aspoň rámcově věděla, jakým způsobem své děti vychovávají. A když dětský psycholog má tak debilní názor, jako že patnáctileté (nebo dokonce ještě starší) dítě ocení, když je jeden z rodičů neustále doma, tak k tomu fakt není co dodat. Jak můžu rady takového typu brát vážně? Prostý selský rozum stačí na to, aby člověk (i bez psychologického vzdělání) pochopil, že patnáctileté dítě, ať má se svými rodiči sebelepší vztah, chce mít po příchodu ze školy aspoň chvilku svatý pokoj a nevidět jediného dospělého. Není to jen můj názor, potvrdil mi to každý z velké spousty lidí, před kterými jsem toto téma načala.