Přidat názor k článku Ten náš vztah pohádkový

Rozuměly jsme si a hovořily jsme obě o tomtéž, jen každá v jiném příměru
Samosebou nikomu neberu názor, že hrubka sem, hrubka tam a špatná stylistika nejsou nic ostudného ani osudného. Totéž s přirovnáním ke kuchyni - komu nevadí, že jídlo bylo uvařeno ve špíně a umatlaným kuchařem, ok, proč ne?
Ale jsem tak nějak vychovaná (i svým dysortografickým otcem, který je slohově nepřekonatelný a psaním se živí - mimo jiné, ovšem nikdy nepublikuje bez toho, abychom to já nebo máma opravily - prostě by se styděl), že pokud je mi ukradené, jak vypadá to, co napíšu, říkám tím, že je mi ukradené i to, kdo to bude číst - pokud to vůbec někdo číst bude a už úplně je mi fuk, co tomu kdo řekne. Podceňuju tím vzdělání a inteligenci čtenáře.
V dnešní době však - s rekordními prodeji všech těch Blesků, Šípů aj., kde je kultura písemného projevu na takové úrovni, že se mi kroutí palce u nohou - není divu, že nikdo netrvá ani na základech češtiny

Ale i když pomineme city těch, kteří naším jazykem nepohrdají a kulturu mu přiznávají, je tu čistě praktický důvod, proč si pravopis nemotat - ono to totiž může měnit význam slov i vět...

Každopádně - abych to nějak uzavřela - nebyla jsem vždy češtinářka, ovšem pokud mi někdo už v dětství napsal dopis, který začínal MYLÁ..., PŘEDEM MÉHO DOPYSU atd., hluboce a nevratně mě otrávil, i když šlo třeba o vyznání lásky ;o)
A ještě jeden příměr - mému současnému příteli také gramatika moc nešla - byl odchován spolumajitelem firmy, jenž tvrdil, že nechápe, proč jsou v češtině dva znaky pro jednu hlásku a všude psal programově "I" (RNDr.na MatFyzu ) - ale když příteli potřetí vrátil zákazník smlouvu s tím, že až v ní autor najde a opraví hrubku či hrubky, obchod s ním uzavře, začalo to i příteli připadat trapné...