Ahoj Lamo, potěšilo mě,že to zde někdo ještě čte a reaguje. Upřímně řečeno,když si vzpomenu na to všechno,chce se mi ještě hodně plakat.... Hodně mi v začátku pomohla Ester,víš on už jen ten zájem je moc a moc,pro člověka který ví o čem je řeč. Moje malá bmbulka má rok a půl,je velice temperamentní smíšek. Já pořád beru Citalec dvakrát,ráno i večer,večer Rivotril. Mám štěstí na psychiatričku,na psychoterapie poctivě chodím a přibrala jsem si saunu,doporučuji!!!!! Nejvíc mne mrzí,jsme na dědině,reakce okolí,teda ten tvůj chlap je teda dobrej,postarat se o malou,to já bych nezvlád apo. Nemohu to skousnout ale byl opravdu a je moje jediná opora. Samo že si toho vážím že to zvládl ale mě nikdo nepochválil,mě,která chtěla skočit z okna,s rozkuchaným břichem,která se trápila a doted trápí že nekojím,pořád mám mléko!!!! Vždycky si trochu vymáčknu a říkám si moje holčičko o co jsem tě ochudila,prý se kojení zastavit nemusí,tak nevím....A hlavně ty vzpomínky na dětské sestry v porodnici,hrůza....Pak ta vzpomínka jak sedím venku před psychiatrií,ubrečená,jak mi nějaká rachetle bez emocí říká,malá do kojenáku,a já pocit totálního selhání,vlastně doted....Nejvíc bolí to,že má jediná opora,tchýně nepomohla,selhala,a můj vlastní otec za mnou ani nepřišel do porodnice,vlastně nikdo,krom manžela,každej návštěvy,já nic...Má rodina v uvozovkách,matka a otec,je od mého dětství silně nefunkční,psychiatrička mě doporučuje se s nimi nestýkat a jak se mi ulevilo...Matka alkoholička,hrůzné vzpomínky,otec borec na horách,já jsem king,nejlepší a vy všichni jste blbí...egouš jak vyšitej...no takže vypukla 4 den po porodu neléčená depka,jak mi říkaj bouchl ventil..Ta psychina byla strašná!!! Dali mě na uzavřené oddělění,měli strach chápu,ale tam byly alkoholičky kterých já se tak bojím!!!!! A špína,smrad,blázni,nemyslím to ve zlém,kouřilo se na wc a ve sprše,ten stav ani nepopíšu,po 3 dnech jsem se vyspala a umluvila je a na revers šla domů.Ale dotet cítím hořkou pachut selhání,já vím,nemá se to. Občas se na mě manžel,je ze staré školy podívá a vidím tu hrůzu v jeho očích,nevrátí se to? Ano,občas se mi ještě chtělo vyskočit doma z okénka ale vím už proč,s dr. jsme odhalily,že má opilá materna chtěla skákat z okna,a já tomám v podvědomí,hurá nejsem sebevrah,jen to mám zafixované,i to je úleva. Přiznám se ale,že někdy bývám hodně vyčerpaná,žádná opora v rodině,žádné hlídání,pak mi začne cukat ruka a já ihned volám manželovi,je mi zle honem domů. Zaplat pámbůh za lékařky,jsou jako moje rodina a za léky!!!! Omlouvám se za dlouhý článek všem ahoj a držte se Kamča a Karinka a klído pište na mail: kamila.valko@email.cz pa
Předchozí