Přidat názor k článku Asistovaná reprodukce přináší úspěchy, ale i dilemata

o tomto případu nevím, ale víceméně jsem taky na straně genetických rodičů ... pokud do toho, že odnosím někomu dítě půjdu, tak si musím být sakra jistá, že to zvládnu (myslím si, že většina žen toho schopná není)...
nedávno jsem o tom přemýšlela a i jsme to probírali s manželem, jsem typ, co otěhotní jen uvidí chlapa a rodí za deset kaček ... a pomůže to někomu k tomu největšímu štěstí na světě ... ale i tak, vím jistě, že kdyby třeba brácha se švagrovou nemohli mít děti, bez přemýšlení bych do toho šla ... nakonec bych přece s miminkem byla pořád v kontaktu ... ale pro cizí, to asi ne ...
a proč chtějí lidé svoje miminko, to se dá myslím pochopit. Nevím, jaká je pravděpodobnost, že se podaří adoptovat úplné novorozeňátko a čím déle jsou děti někde v kojeňáku, tím větší je jejich citová deprivace, plus když k tomu připočteš, že většina nepochází z ideálního prostředí, tak chápu, že někdo by radši to svoje, geneticky vlastní ...
ale pokud do toho někdo půjde, asi bych to dítěti neříkala, pokud se to tedy dá utajit, tohle je podle mě pěkný nápor na psychiku ... a ještě, když už jsem se tak rozepsala mě napadá jedna věc, myslím, že náhradní matka dost významně ovlivní dítě, které nosí, takže ono to dítě 100% svých rodičů stejně není ... takže jsem vlastně zase na začátku