Přidat názor k článku Asistovaná reprodukce přináší úspěchy, ale i dilemata

Chci jen reagovat na tu záměnu holčiček, ketrá tenkrát proběhla. Hrozně mě to vzalo, nedokázala jsem si představit jaké to pro ty matky musí být. Cítila jsem, že bych to prostě nedokázala, ale když jsem to někde řekla nahlas, hnde se na mě sesypaly reakce typu:že jde přece o krev, že to dítě je vlastně cizí, že by samozřejmě chtěli to svoje.... Říkala jsem si, že jsem asi moc mladá abych to pochopila...

Ale teď mám svou devítiměsíční holčičku, tak vím, že si stále stojím za svým. I kdybych zjistila, že není geneticky moje, tak bych ji prostě nedala. Možní jsou to silná slova, ale já ji miluju a je mi jedno jestli je to má krev, nebo ne.
Nevím, možná bych mluvila jinak, kdyby se to opravdu stalo. Ale na 99 procent jsem si jistá, že bych jednala stejně.

Těch maminek je mi strašně líto. Nedokážu, a ani nechci se vcítit do toho, co prožívali a stále prožívají.

A právě proto, bych nedokázala odnosit dítě někomu jinému. Prostě by to bylo moje dítě, nedokázala bych se ho vzdát