Vždycky jsem se ráda napila, uvolnilo mě to. Prostě když toho bylo moc, paráda sklenička. Mívala jsem období, kdy jsem fakt hodně pařila. Doma jsem ale nikdy moc nepila.
Zlomilo se to v okamžiku, kdy se šel přítel léčit s jinou závislostí. Než pití. Na sezeních primáře Nešpora jsem pochopila, že máme v rodině závislosti a že asi k nim mám sklony. A tak jsem zamávala alkoholu. Už dva roky nepiju. Teď o svátcích přišla vypjatá situace, kdy jsem měla chuť si toho panáka dát. Neudělala jsem to, naštěstí doma žádný nebyl. Nepijeme totiž nikdo.
Myslím, že závislosti začínají narůstat, u žen, ono se o tom moc nemluví. Ale přibývá gamblerek, všeho.
Nelíbí se mi jedna věc - média mluví vždycky o vyléčených alkoholicích, narkomanech, či gamblerech. Vtip je v tom, že nejste vyléčení nikdy. Můžete jen abstinovat, ale do konce života už zůstanete závislákem. Protože stačí třeba malý panáček a lítáte v tom znovu.
Předchozí