Přidat názor k článku Asistovaná reprodukce přináší úspěchy, ale i dilemata

to se na mě nezlob, ale ty vůbec nechápeš a nevíš, čím si prochází žena, která má problém počít č donosit dítě.. nebo máš osobní zkušenost ?
Já za sebe mohu říci, že to, že jsme děti neměli naprosto přirozeně, se určitě nepromítá v tom, že bych na děti kladla větší požadavky at jsou takové či makové atd. jak píšeš - PRÁVĚ NAOPAK - mě a nejsem jistě sama to naopak dá spoustu energie přijmout dítě takové jaké je, nechtít nic než, aby bylo zdravé a šťastné... takové nebo makové, dobře si pamatuji, jak jsem ve svých 18 říkala mamce, že bych si přála mít hlavně chytré dítě, tehdy mi řekla, to není vůbec důležité a po třicítce jsem jasně věděla, o čem mluví. Jak nedůležité, jestli dítě jednou bude snadno studovat VŠ nebo bude šťastné vyučené. Takže kdybych v 18 počala "ani nevím jak", jak ty píšeš, tak by to pro naše dítě asi lepší nebylo. Zřejmě bych se hůře srovnávala s tím, že je např. opožděné, než ted ve vyšším věku a s prožitou a nenaplňovanou touhou po dítěti. Ano může to být jak ty píšeš, ale mnohem častější je podle mne to co si zažívám já. Např. ta obrovskou euforie po narození dětí i po otěhotnění. Žádná těotenská obtíž mi nebyla zatěžko, všechno převážil pocit štěstí.
Samozřejmě i zde jsou hranice a nechci tvrdit, že maminka po IVF musí např. vždy těhotenství vnímat jako já, to jistě ne, jen chci říct, že naplněné mateřství, které nešlo přirozeně, nemusí být vůbec handicapem pro to dítě, naopak může být i velkým přínosem.