To myslíš vážně, že lidé, kteří potřebují podstoupit IVF by měli být nějak kontrolování, zda jsou vhodnými rodiči se správným prostředím pro možná zplozené dítě ? A proč by takto neměli být kontrolováni i ti, kteří budou podstupovat náročnou a drahou operaci - zda budou pro společnost přínosem, když jim zachrání život... zda jsou a nadále budou dobrými rodiči, když mají děti... zda jim vůbec pomáhat ? Protože dovedeno do absurdního důsledku, toto je to, o čem píšeš.
A také asi nemáš ani tušení o tom, jak psychicky náročné je podstupovat IVF a jak psychicky náročné je to, než se k tomu vůbec dobéřeš, často léta snažení, zklamání, hledání řešení... a k tomu bys měla ještě podstupovat (asi jako při adopci ?) psychotesty, pohovory... a pak absolvuješ x-psychicky náročných pokusů o umělé oplodnění a stejně se nazadaří. To by pak řada těch lidí asi zase ještě skončila u psychologa, nebo psychiatra.
Představ si např. ženu, která opakovně potrácí ve vyšším stupni těhotenství a pak se dozví, že by pomohla darovaná spermie, nebo gen. otestovat embrjka a ejhle, teď musíte první na pohovor, zda budete dobrým rodičem, co váš partner atd., než budete moci těhotnět s pomocí zdravotnictví... nebo rodiče, kde hrozí výskyt zavážného psotižení u dítěte, ale je možnost při umělém oplodnění vyloučit takto postiženého jedince (znám takový případ, první narozené dítě, zemřelo do roka a byl to rok nesmírně nároční a vyčerpávají péče o dítě, o němž se vědělo, že zemře), tak takovýto rodiče by museli první prokázat, že budou dobrými rodiči, než by se jim pomohlo...
U adopcí a pěstounství je v jasném zájmu těch dětí, aby dostali opravdu dobré rodiče a naprosto schvaluji, že ne každý kdo chce adopci, je pro adoptované dítě vhodným rodičem. Ale takto testovat lidi, kteří musí podstoupit pro potomka např. IVF ? Nebo i hormonální léčbu ? Nebo, kde by byla ta hranice, kde je třeba otestovat lidi, zda jsou vhodnými rodiči ? Tam kde gynekolog upraví "jen" menstruační cyklus, aby žen amohla otěhotnět....
Předchozí