Přidat názor k článku Příběh jednoho kluka

Momentálně jsme v kole - sociální pracovnice, přípravky, psychologové -, usilujeme o adopci. A jsme v šoku, přípravky by se kromě rodičů měli též zúčastnit nejen sociální pracovnice, ale i psychologové. Dokonce si myslím, že by jim byla k většímu užitku než budoucím rodičům.
Jeden příklad za všechny - žádáme o bílé, zdravé dítě ve věku od 5 do 10 let. Že bysme si přáli bílé a zdravé dítě, s tím není problém, ale s věkem je potíž, neustále nás všichni nutí do miminka. Co na tom, že se už v našem věku na miminko necítíme? Co na tom, že nevidíme důvod žádat o miminko, když už máme vlastního syna a tím pádem "přenechat" mimčo lidem, kteří neměli takové štěstí jako my. Z celého toho chaosu mám pocit, že které dítě není malé, bílé a zdravé mělo by zůstat v DD do 18.