Přidat názor k článku Příběh jednoho kluka

Asi tak. Sociální cítění mnoho sociálních pracovnic prostě nemá. Mám sousedku, která se od malička stará o svého vnuka, anžto rodiče nejsou schopni. Těm bylo vyměřeno výživné ve výši 500,- Kč, které celá léta neplatí. Takže paní má na chlapce pouze dětské přídavky. Ona sama dělá od nevidím do nevidím. Dneska je chlapci 13 let. Už od pěti let žádala sociální pracovnice na našem úřadě o svěření do pěstounské péče (vím, žádá se soud, ale sociálka musí napsat doporučení). Marně marně marně. Sociální pracovnice jí tvrdila, že nemá šanci na získání do pěstounské péče a ať se tedy o to žádat ani nepokouší. Zřejmě byla líná psát doporučení, nevím. Stížnost u vedoucí nepomohla, ta se samozřejmě postavila za svojí podřízenou. Nakonec to dopadlo tak, že jsem sousedce domluvila pomoc od mého známého právníka. Napsal pár dopisů, rozmázl to v místním tisku, zašel si osobně za starostou kterého zná, a ejhle, najednou po letech marné snahy bylo doporučení na světě a soud nakonec pěstounství schválil. Jenže za těch x let, kdy ona s vnukem žili doslova v existenční nouzi jim nikdo nic nedá a nikdo není zodpovědný. Dotyčné pracovnice "pracují" dále.