S dětmi s dětských domov mám dost zkušeností, stejně jako s naší sociální sférou.
Nechtěla bych dítě z děcáku, ale strašně obdivuji všechny, kteří se jim poctivě věnují a vychovávají je - mám na mysli nejen část "tet" z domovů, ale hlavně náhradní rodiny a pěstouny.
Sociální pracovnice typu, který je uveden v článku, je bohužel vysoké procento a těžko s tím něco udělat.
Vysvětluju si to tím, že podobně jako v politice, slušní lidé se srdcem tuto práci dlouho nezvládají - syndrom vyhoření, deprese, hroucení se...a zůstávají ti otrlí, co mají žaludek na všechno a milují pocit moci, na němž jsou závislí!
Předchozí