Přidat názor k článku Příběh jednoho kluka

Nečetla jsem celou diskuzi, ale já vidím jako jedinou pomoc to, že se o jeho příběhu dozví veřejnost prostřednictvím médií. Vždyť tolika lidem to pomohlo. I když nemám ráda noviny typu ... HROM ... ;-) (aby nešlo o nechtěnou reklamu), tak na případu malé Pavlínky je jasně vidět, že když se v tom začne šťourat široká veřejnost, tak se mnohé dokáže udělat ve prospěch dětí, které, a o tom jsem přesvědčena, NEMAJÍ v našem státě právo říkat svůj názor.

Jsem rozvedená, můj syn chtěl být od samého počátku se mnou a v 10 letech si nemohl říct svůj názor, protože mu v tom otec bránil a protože dcera chtěla být s ním, zvítězil manžel a dodnes z toho viním sociální pracovnici, se kterou se můj manžel znal. Trvalo dlouhé 4 roky, než se syn domohl svého přání. Po celou dobu byl u táty nešťastný a brečíval, když se k němu měl vracet. Nepomohly ani dva soudy o svěření do péče, pokaždé do toho zašťourala nějaká chytrá paní ze sociálky, která syna viděla prvně, rodiče manžela a bylo. Dokonce jsem tehdy musela i navrhnout změnu soudce, protože i ta byla proti mě zaujatá. Každotýdenní "návštěvy" sociální paní, která se neohlašovala prostě přišla a když jsem nebyla doma, hned jsem měla obsílku ve schránce.
Nechápala jsem to.
Je to už přes deset let, syn je dospělý a vidím na něm, že ty 4 roky mu chybí. Dnes se chová jako puberťák, jakoby se tehdy zastavil a chce to vytlačit z hlavy. S otcem se vídá sporadicky a to bydlí jen pár kroků od nás.
Nedivím se, otec mu tehdy bránil a vymýval mu mozek.
Zajímavé je, že i přestože dcera chtěla vždy být s otcem, nemám s ní takové konflikty, jako mají syn a otec.
Tehdy mi připadalo nesnesitelné jen se koukat a čekat ... až jednou děti pochopí, proč jsem odešla, dnes vidím, že se mi to čekání vyplatilo, i když vztahy jsou někdy hodně na ostří nože, ale co chcete ...od pubošů.
Vám každopádně radím, předejte tento příběh některému médiu a je jedno, jestli se netýká přímo Vás. Ještě se dá mnohé zachránit, dokud je čas. Chlapec rád zapomene na to zlé, když nebude mít dlouhého trvání a bude obklopený rodinou, která ho chce.
Každá taková dětská dušička na to má právo, i když si mnozí zákonodárci u nás pořád ještě myslí, že ústavy jsou to nejlepší pro děti.