Přidat názor k článku Příběh jednoho kluka

maceško, to je hrozný, jak to s tím klukem te´d je, je zpátky v původním děcáku, alespoń?

já si žalila podobnou zkušenost, kdy lidé nejsou na svých místech, ale proč, to není jen o tom, co vystudujeme, ale taky co jsme za osobnosti a jestli svou roli hraje to vyhoření....

v 15 letech jsme se sestrou nemohly dál snášet stav v naší rodině a začaly docházet do poradny pro rodinu. Tam byla paní velice milá, ale protože s námi nemohla situaci bez rodičů řešit, tak nás poslala do rukou paní psychiatričky. Když se situace u nás doma vyhrotila a my na vlastní žádost chtěly odejít, tak nám tato paní fundovaná psychiatrička vyhrožovala doslova takto (pamatuji si to 15let!) "jestli se nevrátíte domů, skončíte v Praze a budete zametat ulice). V Praze jsme nakonec obě skončily, ale po dostudování a ne na ulici a to po pobytu v dd, na který velice ráda vzpomínám a nedám tam na nikoho dopustit.
Vlastně na někoho vzpomínám ještě nerada. Byla tam dosazená nová ředitelka a ačkoli byla studovaná a pracovala s dětmi, tak její přístup byl naprosto šílený. Vědělo se, že pije a ačkoli jsme psali na všechny strany, pořád za ní stál někdo shora. Trvalo tuším 10 let, než odtamtud vypadla. Nastupovala tam v době, kdy jsme odcházely a protože jsem byla strůjcem petice proti ní, tak jsem z DD odešla s holým zadkem jako trestem:-D (a ona tehdy řekla, že jsme to napsat nemohly, že jsme to jen podepsaly, protože jako hloupé děcácké děti bysme toho nebyly schopni)