Přidat názor k článku Příběh jednoho kluka

Taky tohle těžko rozdýchávám. Tchýně učí na 2. stupni ZŠ. Učila asi 11-letého chlapce, který byl matce odebrán z důvodu zanedbání péče. Kluk pořádně nejedl, matka střídala partnery, snad pila, ignorovala soudní obsílky. Rozhodlo se, že chlapec bude matce odebrán. Naprosto mě šokovalo, jakým způsobem to bylo provedeno - do školy přišla sociální pracovnice s policisty a odvedli kluka z hodiny. Plakal, jestli se může rozloučit(tchýně si ho vzala stranou a utěšovala ho), pak prosil, jestli se může rozloučit s "maminkou", což mu nebylo umožněno. Nemohl si domů dojít vůbec pro nic, ani pro nabíječku k telefonu. Dotyční "drábové" si takto usnadnily situaci a předešli tak možným komplikacím(např. že chlapec bude chtít utéct, setká se doma s matkou atd.), ale vůbec si neuvědomili, že s chlapcem jednají jako s trestancem. Tchýně přišla domů úplně rozklepaná.
Chlapec byl nejprve umístěn do diagnosťáku(na netu lze vyčíst, jaké mají chovanci povinnosti a co vše je zakázáno), pak šel do DD(tam je, snad, celkem spokojen).
Jak je možné, že se někteří lidé chovají k dětem takovým způsobem? Proč se k nim přistupuje jako k viníkům?
Máte někdo zkušenosti, jak se to dělá jinde?