V okamžiku, kdy se žena rozhodne místo interupce dítě donosit a dát k adopci, tak jí bude po celou dobu těhotenství někdo vykládat, jak by bylo úžasné si to dítě nechat, jak toho jednou bude litovat, jak to chuďátko bude v kojeňáku nebo cizích trpět a podobné věci (viz. některé příspěvky v diskuzi). Z mého pohledu je to normální psychické násilí.
A proč nemáš slov? Máš jasno v tom, jak by ses rozhodla, kdyby ses dostala do situace, že by sis opravdu nemohla dítě nechat? Navíc já mluvím o psychické zátěži a jelikož jsem si neprošla ani jedním, tak skutečně nedokážu posoudit míru dopadu na psychiku. V obou případech se rozhodneš vzdát se dítěte, otázkou je jen jakým to uděláš způsobem.
Předchozí