Jíťo - a Ty máš dítě? Ty zvládáš představu, jak prožíváš celé těhotenství a porod a nakonec živé a skutečné miminko někomu dáš?!
A pokud by ses ho dobrovolně vzdala, bylo by to možná ve smyslu psychické zátěže jednodušší než interrupce?
Já Ti nevím, holka, ale ani před porodem bych se něco podobného neodvážila tvrdit - resp. srovnávat.
A ohledně náhradní matky - ano, proč ne, ale to dítě musí prostě co nejdřív do něčí náruče, kde setrvá! A to "co nejdřív" znamená v nejlepším případě pár hodin, v horším 7-10 dní a pak už nikdo neodhadne, co se stane v jeho hlavičce, jaké a jak silné bude mít prazážitky, noční můry, sklony k neurózám, fobiím, depresím...
Já neodsuzuju matku, která chce dát dítě k adopci, ale odsuzuju státní systém, který takovou matku odsuzuje do role matky krkavčí, protože ať před tím zavíráš oči jak chceš, a ať to nazýváš třeba psychickým nátlakem, legálně to prostě jinak nefunguje.
Takže buď to dítě nějak "udá" na černo, nebo ho vědomě či nevědomě vystavuje traumatu a hrůze - a to se mi nelíbí
A přesn