Přidat názor k článku Asistovaná reprodukce přináší úspěchy, ale i dilemata

maggi, ale z pohledu zmateného, nezlob se, působíš zmateně. Nečetla jsem všechno, pokud jsem nepochopila, pak se omlouvám.

Vnímám tohle všechno velmi podobně jako ty, ale mně bylo štěstím umožněno narodit se v relativně normálním prostředí, děti mám dvě, vytoužené, milované /a často jsou to pěkní spratci - viz. jiná diskuze/, a špatně chápu, že leckdo může jít na interrupci, když žije normálně a otěhotní a pak se to zamotává

- otěhotní normálně/nenormálně - třeba velmi mladý, po znásilnění, miminko se nevyvíjí dle testů dobře a pak je zdravé jako řepa, miminko má zdravotní problém, ale se kterým může žít, miminko má zdravotní problém velký.... atd... blá, blá, blá...

adopci osobně vnímám ještě fatálněji, protože pocitově to prostě nedovedu, když už prcka donosím a porodím a vzdát se ho?

Jenomže jsem jaká jsem a v situaci v jaký jsem, existuje tolik jiných. A přivinutí, pochování, kojení? Kontakt??? Tak to by mně dorazilo asi v jakýkoliv situaci. Jenomže všechny řešitelný nejsou a narozdíl od tebe se domnívám, že v nějaký šílený tísni, bych snad rodila v bezvědomí a nechtěla bych ani znát pohlaví bez ohledu na dítě, protože pak bych byla v průseru a ještě fakt diagnostikovanej šílenec zralej na klec a sebevraždu.