Přidat názor k článku Příběh jednoho kluka

Obvykle na články nereaguji a to co proběhlo pod příspěvkem mě ujistilo, že opět dlouho nebudu. Tato sekce se nedá nazvat diskuze - emocionalita vítězí nad reálným uvažováním, urážky, které vypovídají o úrovni některých pisatelů.....

Věci však nerada nechávám otevřené, proto tento komentář. Z Tvého článku Maceško jednostranné zaujetí jednoznačně cítím, rozhodně nemůžeš mít informace tzv. ze všech stran. Vadí mi pak co to rozpoutá. Já článek hodnotím z pozice člověka, který má zkušenosti z výchovou nejen vlastních dětí, ale i dítěte s minulostí a zároveň určité zkušenosti s tím jak v ČR funguje SPOD (a to třeba i v kontextu se zmiňovaným Německem - model dobrý, ale rozhodně ne úžasný, zdrojem je mi osobní zkušenost). S ohledem na mé zkušenosti s SPOD si nesednu (promiň) na zadek před každým pěstounem - znám x případů dětí, které pěstouni vrátili zpět - do výchovných ústavů, v lepším případě do DD a v tom občas ideálním biologickým rodičům. Znám otřesné případy psychického týrání dětí pěstouny, nikdo z vás si zde neumí představit, jak složité a někdy nemožné je takovéto věci dokázat u opatrovnických soudů a to nemluvím o trestním dokazování - to je téměř nemožné. Znám motivace pěstounů k výkonu této péče, ne vždy je tato ideální. Neříkám, že to jsou špatní lidé, ale prostě třeba jen pocit toho, že to dítě z DD spasí a dají mu tu lásku, kterou mu nikdo nedal nebo jim prostě nahradí dítě, které nikdy nemohou mít spolu je nedostatečné. U určité skupiny hraje otázku i finanční stránka, dávky SSP nejsou pro některé lidi vůbec nízké. Na druhou stranu jsem se setkala s pěstouny, kteří ví co chtějí, kde jsou hranice toho co zvládnou a jsou realisti v tom co je čeká. Rovněž vím, že situace některých dětí v DD není ideální, pravdou je i to, že sanace rodin se ne vždy provádí - resp. záměrně neprovádí, protože např. po x letech práce s rodinou a následném umístění dítěte nevidíte sebemenší náznak ničeho o co by se šlo zaháčkovat a rodinu dotáhnout k lepším výsledkům. Oproti tomu Maceško neznám jediný případ, kdy by se sanace začla dělat natruc v tom momentě, kdy o dítě projeví někdo zájem. Začne se dělat tehdy, když se v rodině něco zlomí a je čeho se chytit - takže možná jde o souhru náhod a ty to vidíš ze svého úhlu pohledu jinak.

Zaujetí Macešce nemám za zlé, sama jsem si tím prošla - tím, že jsem viděla pouze osudy dětí a nic víc, po každé návštěvě děcáku, zvláště kojeňáku jsem měla pocit, že je všechny musím spasit.... O tom to není. Z diskuze vidím, že většině pisatelů růžové brýle zůstanou a Ty pro ně budeš autoritou, která je naprosto kompetentní - zvláště proto bys měla zvažovat co a jak napíšeš (nechceš li se dostat na úroveň TV Nova atd.) A vzkaz pro všechny, které zde nabízely ochotně svoji pomoc. Pomoc je třeba, ale směřujte ji tam, jak zde již někdo přede mnou napsal, kde je třeba. Rozhlédněte se kolem a určitě ve vašem sousedství žije někdo, kdo ji potřebuje. ( toto zmiňoval i prezident Klaus ve svém novoročním projevu - byť tento pán pro mně není autoritou, v tomto případě uhodil hřebík na hlavičku). Jenže ono to není lehké pomáhat - a pomáhat tak, aby to zase nebylo o tom všespasení. Sáhněte si na srdce, kdo z vás je schopný jakékoliv akce - podarovat starší oblečení konkrétnímu člověku, tak aby jste ho neurazili a zachovali jeho důstojnost, strčit sem tam jídlo děcku ze sousedství, které žije u rodičů, kteří to nezvládají, ale na umístění do děckáku to ještě neuzrálo a s vaší pomocí ani uzrát nemusí...:)A spoustu dalších věcí - a netýkají se jenom děcek. Poskytovat konkrétní pomoc asi moc neumíme, pořád zde přetrvává naše nedávná minulost, kdy stát vše vyřešil za nás. A osobní angažovanost byla divná, co si budeme říkat - stále divná je, tak proč bychom se do něčeho míchaly a když tak pokud možno anonymně, v lepším případě pár korunovým příspěvkem charitě atd.
Hezký den :)