Přidat názor k článku Příběh jednoho kluka

Dovolím si přidat třeba příběh klučiny, který žil s rodiči v nevyhovujících podmínkách - střídali podnájmy, rodiče bez stálého příjmu, jedno léto bydleli v lese ve srubu bez vody a elektřiny, matka občas opilá...
Ale klučinu milovali, nikdy by mu neublížili, základní péči měl. Protože to nebylo v anonymním městě ale na vsi, lidé kolem zareagovali, platili klukovi obědy ve škole a pomůcky, dořešili nedostatky v oblečení, rodiče nechali občas přivydělat.. Kluk je nadprůměrně inteligentní (a netajil se tím, že spoustu nestandardních poznatků má od táty, který se mu hodně věnoval), školu zvládal na samé výborné, byla dohoda s třídní, že by se okamžitě ozvala samozvaným "sociálkám", kdyby se jí cokoli nezdálo nebo přestal chodit do školy (nemocný nebýval). O víkendech trávil svůj čas u kamaráda, jehož rodiče byli další, kdo dohlíželi aby ho dovedli na preventivku či k zubaři. Bylo jasné, že to není trvale udržitelná situace, "tety" to chtěly vydržet ještě dva roky a pak ho dostat na osmiletý gympl s intrem. Rodiče se nepohodli s majitelem svého současného podnájmu a ten je vyhodil a aby nebyl na pranýři od sousedů, že vyhodil lidi s děckem ze dne na den na ulici, zavolal oficiální sociálku. Odtud poslední den prázdnin dojeli v doprovodu policie, zhlédli situaci, kluka naložili, odvezli do města do DD. Děcko, které NIKDY nespalo v místnosti samo nechali bez pomoci psychologa (ten chodí do DD jen v nějakém intervalu, není jeho součástí) měsíc a půl spát samotné na pokoji, změnili mu školu, zrušili kroužky - podotýkám, že i tak do školy dojíždí, rozdíl je asi 10 minut. Nic neplatilo, vše bylo zcela jinak.
Situace dnes - díky rozumné sociálce v původním místě bydliště(kde nikdy nebyl ale kde o něm rozhodují, protože to je poslední místo trvalého pobytu rodičů) a usilovné snaze "tet" jezdí na hostitelku k původnímu kamarádovi(jeho rodiče museli absolovovat schvalovací proceduru a poměrně nepříjemné rýpání do soukromí) ale má za sebou pobyt v diagnosťáku kam se dostal, když pochopil, že daná situace není dočasná ale je v DD "natvrdo" do 18, od té doby je na lécích, občas se vídá s rodiči u dalšího příbuzného (to že by si rodiče vyřešili svou situaci tak, aby měli stálé bydlení a příjem a prošli - zvlášť matka - psychotesty,nehrozí) hodně se zhoršil ve škole a když se s ním bavíte, je to jiný člověk.
Tohle není kydání špíny na kohokoli osobně, ale ten systém je prostě špatně - chybí sanace rodiny a když už není zbytí, chybí každodenní práce s dětmi - respektive tu provádí osazenstvo děckého domova ale konečné slovo má sociálka, která ať už díky přetížení nebo vyhoření vidí dítě dvakrát ročně a protože chybí rozumná legislativa, přidá se strach(pochopitelný) aby to nebylo na ni, až se něco semele a další dítě vyrůstá trvale v DD a bohužel dost pravděpodobně po něm budou následovat i jeho děti - přece tam dostanou najíst a jestliže mu X let tvrdili, že pobyt v DD je to nejlepší, co ho mohlo potkat, proč by pro své dítě neudělal to nejlepší, že?
Maceščin článek bohužel není plácnutí do vody ale špička ledovce - a jestli si myslíte, že se ona i lidé kolem ní nepokouší s danou situací něco dělat, jste naštěstí na omylu.