Přidat názor k článku Asistovaná reprodukce přináší úspěchy, ale i dilemata

Dobrý den, když jsem tento článek četla nemohla jsem jinak než reagovat. Jsem jedna z těch , které měli to štěstí a dítě jim donosila jiná žena. Pro ochranu všech se nebudu registrovat.
Po mnoha pokusech o početí mi bylo sděleno, že nikdy nebudu mít vlastní děti a já se musela smířit s darovanými vajíčky a musím přiznat, že to nebylo zrovna lehké. Jsem z velmi početné rodiny a mít vlastní děti pro mě byla jasná věc.
Bohužel ani s darovanými vajíčky se mi po několika pokusech (snažila jsem se 6 let)nepodařilo počít miminko. Byla jsem zoufalá a s manželem jsem si zažádala o adopci. Začali jsme procházet všemi úskalími adopce (a že jich není málo) když se nám stalo to, že na jednom z center jsme se dozvěděli o tom, že tam někdo někomu ......pomohl.
Když jsem se s tím svěřila doma byla jsem v šoku co následovala. Moje švagrová (jsme jako sestry) mi nabídla, že mi miminko donosí. Pomohli nám a já pak mohla začít běhat po úřadech. Jelikož se jedna o mě osobu blízkou nemusela jsem být v evidenci uchazečů o adopci.
Vlastně to fungovalo tak, že jsem nahlásila, že je švagrová těhotná a nemůže si miminko nechat a chtěla by mi ho dát k adopci. Na příslušném úřadu zjistili zda je to možné. Na soudu zjistila, že ano jelikož jde o osobu blízkou a nejedná se o prarodiče. Byla nám přiřazena skvělá sok. pracovnice. Prověřovali nás a já začala obíhat ostatní úřady. Běhala jsem celých 8. měsíců, protože jsem nechtěla aby naše miminko skončilo na první 2. měsíce v kojeneckém ústavu. Podle našich zákonů se matka, která dítě porodila může ještě rozmyslet. Povedlo se a já šla domluvit porod s adopcí do porodnice. Tam je pravda na mě poštvali svou. pracovnici než se vše vysvětlilo. Nutno podotknout, že toto vše jsme absolvovali začátkem roku 2006 než se změnil zákon v červnu měli jsme to vyřízeno a připraveno.
Je pravdou, že jsem byla na všech vyšetřeních a o švagrovou se starala po celou dobu, ale bylo mi nesmírně líto, že jsem přišla o to vše a hlavně nastávala obava zda si to po porodu nerozmyslí. Vše nakonec proběhlo jak mělo a JÁ BYLA U NAROZENÍ NAŠEHO KRÁSNÉHO SYNA.
Přestože mi to nikdo nedoporučoval trvala jsem na tom aby byla náhradní maminka s námi na pokoji a já se o ní mohla dál starat. Měla původně být přeložena na gynekologii (vše bylo diskrétní a nikdo se na nic neptal měli jsme díky panu primáři úžasnou péči). Po tom všem co pro mě udělala jsem chtěla mít jistotu, že bude v pořádku a musím říct, že 3 dny než jí pustili lékaři domů jsem měla malou dušičku.
Syn byl úžasné a moc hodné miminko a přes veškerá úskalí vše dopadlo dobře a my jsme si syna po roce mohli adoptovat a dát mu své jméno. Proběhla zněna rod. čísla a my byli ti nejšťastnější rodiče.
Dokonce se podle lékařů stal zázrak a já půl roku po narození syna zjistila, že jsem těhotná (přirozenou cestou). Dnes máme 2 krásné a zdravé děti.
Máme ohromné štěstí, že máme tak skvělou rodinu a přátele kolem sebe, kteří nám byli oporou a proto jsem pro legalizaci NÁHRADNÍCH MAMINEK a velmi obdivuji všechny které jsou toho schopny, protože já sama bych se dítěte vzdát i když né z mé krve nedokázala.
Omlouvám se za né zrovna zdařilou slohovou práci))) (musela jsem vše upravit tak aby nebylo pro některé nám nepřející možné nás poznat).
Přeji všem aby nemuseli nikdy procházet takovou možností volby a měli snadnější cestu k tomu stát se matkou.
Přeji pěkný den.