Dobrý den.
Celý článek a hlavně i Vaše reakce jsou velmi zajímavé. Jsem žena, která po několika letech bezdětného manželství a mnoha vyzkoušených jistých zaručených i babských rad podstoupila oplodnění ve zkumavce. Je to trochu něco jiného než "náhradní děloha", ale stejně jsem chtěla napsat pár vět. Nikdo, kdo nezažije ten pocit, když se Vám nevede otěhotnět nedokáže hodnotit život páru kterému se toto přihodí. Není to jenom o pocitu bezradnosti, nenaplněnosti, o pocitu neschopnosti zachovat genetický potenciál rodů, ale o celkovém narušení vztahů nejenom mezi partnery, ale mezi celou širokou rodinou. Nikdo, kdo to nezažije, si nedokáže ani ve snu představit čím pár který se rozhodne dát na tuto cestu musí projít. Není to jenom o procedůrách, inijekcích, hormonech, narkozách, penězích... ale o neustálých pochybách a jedné obrovské nejistotě. Samozřejmě jsme měli zažádáno o adopci a prošli všemi procedurami (které si mimochodem nezainteresovaný člověk též ani ve snu neumí představit), ale ani s adopcí to není jen tak. Dětí je málo a popravdě málokterý pár chce vychovávat dítě jiné rasy nebo postižené, která jsou "v nabídce". Je toho hodně co bych mohla a chtěla psát. PŘED VŠEMI KTEŘÍ SE ROZHODNOU PRO TO, MÍT VLASTNÍ DÍTĚ TOUTO CESTOU, SMEKÁM A PATŘÍ JIM MŮJ OBROVSKÝ OBDIV. NESUĎTE A NEPOSUZUJTE NĚCO CO POSOUDIT NEDOKÁŽETE A CO JSTE NA SVOJI KŮŽI NEZAŽILI. Přeji všem krásný den.
Předchozí