Přidat názor k článku Jsme tři a všechno je najednou jinak…

Ještě teď si pamatuju, jak jsme chodili s manželem s kočárkem, v něm ležela naše prvorozená a když byly chvilky, kdy neřvala a my jsme se navzájem slyšeli, tak jsme si sdělovali dojmy a lkali, proč nám nikdo neřekl, že to bude taková hrůza. ;o)

Naštěstí jsme to společnými silami zvládli a dokonce jsme si za tři roky pořídili ještě druhý exemplář. To už ovšem byli připraveni "na nejhorší" a tak teď po roce od dalšího velkého třesku je u nás řekla bych vše jak má být.

To že jsou děti změna si uvědomuje asi každý, ale naštěstí si nedokáže představit jak moc velká. Na druhou stranu jsem ráda, že jsme nečekali nijak dlouho, obě děti jsme odrodili do třiceti a myslím, že i díky tomu zvládáme spoustu věcí tak nějak sportovně. Manžel se navíc těší, že za si snad ještě užije za patnáct let taky ještě trošku aktivního života pro sebe a já zase doufám, že budu jednou ještě mladá babička.

Je fakt, že pokud jsou děti a nakonec i rodiče zdravotně v pořádku, tak to není žádná tragedie a všechno se zvládne, jak se říká "Změna je život" a tohle je v celku hooooooodně příjemná změna.