Přidat názor k článku Jsme tři a všechno je najednou jinak…

Já bych řekla, že je to celkem běžný pocit, že člověk chvíli chce, potom se zalekne a tak se to střídá. A je to tak nakonec asi pořád, pořád je na co se těšit i čeho se obávat. Jinak jsem jako bezdětná měla představu, že ideální jsou děti tři a tak ve 23, 26 a 29 letech. Představa vzala za své po porodu prvorozené ve 26 letech. ;o)

A je taky fakt, že je lepší být připraven, ale na druhou stranu to zas tak moc neřešit a raději nad tím tak moc nepřemýšlet. I když jsou typy holek, které se na děti opravdu těší a všechno zvládají levou zadní, já si někdy připadám jako totálně neschopná, když mám vypravit dvě děti na chvíli na boby, dřív bych za tu stejnou dobu byla vypravená na čtrnáctidenní vysokohorskou výpravu. A to nemluvím o tom, jak to vypadá po návratu z takové vycházky. Jo, jo, manžel mě lituje, že taky nemůžu jít někdy do práce. ;o)