Přidat názor k článku Jsme tři a všechno je najednou jinak…

Já mám někdy dojem, že my, rodiče malých dětí, si pořád jen stěžujeme na to, jak je to těžké. A ono je to opravdu strašně těžké, jenže zapomínáme dodat, že to prostě stojí za to! A ne že bychom o tom pochybovali, to jsou asi opravdu výjimky, kdo litují, že přivedli na svět dítě. Takže se neboj, bude to hrozné, ale vše se odehraje ve smršti rodičovských citů. Ony jsou ty děti často otravné, řvou, nepočkají, neposlechnou, perou se, v noci nespí ... ale když je pak vidíš, jak leží ve svých postýlkách a spinkají, nebo když ti tříletý prcek řekne "mami, mám tě rád", když si k nim přivoníš a cítíš tu krásnou dětskou vůni, slyšíš ty jejich hlásky ... nechci se tady moc rozplývat, ale o tom prostě nikdo běžně nemluví, jaký je tohle absolutní pocit štěstí, jaká je to krása. Tak se neboj.